Očima odborníka

Jak transformovat české zemědělství s ohledem na klimatické změny

Vladimír John, ředitel Agra Pojišťovny

Kroupy, mráz, sucho. České zemědělství už nečelí jednotlivým katastrofám, ale nové realitě. Řešením nemůže být každoroční hledání peněz na škody. Potřebujeme systém, který bude rizika řídit: tedy předvídat, rozdělovat, a hlavně jim předcházet.

Ještě před několika lety jsme mluvili o suchu, jarních mrazech nebo ničivých kroupách jako o mimořádných událostech. Dnes se z nich stává obvyklá součást podnikání českých zemědělců. Neroste jen výše škod, ale i jejich četnost a rozsah.

Stačí připomenout předloňské extrémní jarní mrazy. Podle Ministerstva zemědělství zničily v některých oblastech až 80 % úrody ovoce. Stát a Evropská unie nakonec poskytly pěstitelům více než 445 milionů korun mimořádné podpory.

Letos po mrazech přišlo dlouhé sucho a vedra. Podle Reuters vedl nedostatek krmiva k redukci stád. Cena balíku sena vzrostla zhruba ze 500 na 2000 korun. O desítky procent klesají výnosy. Agrární komora odhadla možné ztráty v hlavních zemědělských komoditách až na 20 miliard korun. A výhled není příznivý. Světová meteorologická organizace očekává, že aktuálně silné El Niño bude dále zesilovat a může zvýšit riziko teplotních a srážkových extrémů v různých částech světa. Nejde tedy o jeden špatný rok. Je to trend. 

Nejsme v tom sami

Český problém je součástí evropského. Evropská investiční banka a Evropská komise odhadují průměrné roční ztráty evropského zemědělství způsobené nepříznivým počasím na 28,3 miliardy EUR, tedy asi 6 % produkce. Pojištěno je přitom jen 20 až 30 % klimatických ztrát. Bez adaptace mohou být průměrné ztráty do roku 2050 až o 66 % vyšší.

Letošní průběh to potvrzuje. Evropská komise očekává sklizeň kukuřice v EU na bezmála dvacetiletém minimu a asi o pětinu méně než v posledních letech. V Maďarsku a Rumunsku už někteří zemědělci kukuřici opouštějí a hledají odolnější plodiny. Rakousko kvůli suchu vyčíslilo už začátkem srpna škody v zemědělství na miliardu EUR; následně vláda schválila pomoc ve výši 240 milionů EUR, včetně zvýšení podpory pojistného proti suchu. 

Je to důležité i pro nás. Pokud stejný klimatický problém postihne několik významných evropských produkčních oblastí současně, nemůžeme automaticky spoléhat na to, že výpadky pokryje evropský trh. V současné geopolitické situaci je to varovný signál.

Problém počasí se v Česku umocňuje 

Neměli bychom si ale namlouvat, že za všechno může klima. Počasí je spouštěčem, odolnost zemědělství je výsledkem způsobu hospodaření.

České zemědělství je založeno na velkých půdních blocích a poměrně nízké diverzifikaci. Čtyři hlavní plodiny – pšenice, ječmen, kukuřice a řepka – zabíraly v roce 2024 téměř 72 % osevní plochy. Velká výměra přináší efektivitu a umožňuje mechanizaci. Ale v kombinaci s degradací půdy, nedostatkem přirozených krajinných prvků a slabou schopností zadržovat vodu se zvyšuje zranitelnost krajiny: vysoušení a v extrémních lijácích vymývání půdy.

Téměř ¾ výměry půdy je v ČR pronajato. Samotný nájem samozřejmě není problém. Rizikem může být krátký ekonomický horizont, pokud převáží nad dlouhodobou péčí o půdu. Investice do její kvality, regenerace, vody a krajinných prvků jsou vysoké, a nevracejí se okamžitě.

Od hašení škod ke komplexnímu řízení rizik

Dosavadní model je jednoduchý: zemědělec hospodaří, pojišťovna přebírá část rizik (pokud se ovšem farmář pojistí) a stát zasáhne, když je ztrátová událost příliš velká. Jenže hranice mezi „běžným“ a „mimořádným“ rizikem se posouvá.

Stát přitom individuální zemědělské pojištění významně podporuje. PGRLF poskytuje zemědělcům příspěvky na pojistné, přesto významná část klimatických rizik zůstává mimo pojištění. Při velké události vzniká tlak na mimořádnou pomoc.

To může fungovat při skutečně výjimečné katastrofě. Nemůže to být dlouhodobá strategie pro odvětví, které bude extrémům čelit stále častěji.

Řešením není ani „všechno pojistit“, ani „všechno zaplatit ze státního rozpočtu“. Potřebujeme systém řízení rizik, v němž bude mít každý svůj díl odpovědnosti.

Zemědělec musí mít motivaci investovat do zdravější půdy, zadržování vody, diverzifikace, odolnějších odrůd a moderních technologií. A také do řízení rizik včetně pojištění. Vše by současně mělo být i motivací vlastníka půdy a třeba i součástí budoucích pachtovních smluv.

Pojišťovna má přebírat rizika, která lze rozumně přenést na pojistný trh – od krup a mrazu až po plošná rizika, jako je sucho. U nich mohou hrát větší roli například indexová pojištění s rychlou výplatou podle předem stanoveného parametru. Ta mimochodem ve světě nabývají na významu: Podle odhadu Swiss Re z května 2025 rostou parametrická zemědělská pojištění tempem až 15 až 20 % ročně, zatímco tradiční zemědělské pojištění zhruba 5% tempem.

Stát by měl být především garantem poslední vrstvy ochrany pro katastrofická rizika, která přesahují kapacitu běžného pojištění.

Právě takový směr doporučuje i evropská studie EIB a Evropské komise. Mezi jejími návrhy jsou veřejně-soukromé zajistné mechanismy nebo katastrofické dluhopisy. Cílem je rozdělit riziko mezi zemědělce, pojišťovací trh, veřejné rozpočty a kapitálový trh místo toho, aby po každé katastrofě vznikal nový mimořádný účet.

Krize jako příležitost

Tím se dostáváme k podstatě. Klimatická změna není pouze hrozbou. Je také důvodem modernizovat české zemědělství.

Investice do regenerativních postupů, kvality půdy, retence vody, automatizace a robotizace snižují závislost na počasí i pracovní síle. Diverzifikace zase redukuje závislost farmy na jedné plodině. A pokud se podmínky trvale mění, je nutné volit jiné odrůdy a osevní postupy.

Veřejné peníze přitom už dnes nejsou malé. Máme pro zvládání sucha Ústřední komisi pro sucho, která v srpnu letošního roku znovu zasedala a koordinuje postup státu a krajů při nedostatku vody. V roce 2025 vydal český stát na různá (nejen zemědělská) opatření proti suchu 26,8 miliardy korun, o pět miliard více než rok předtím. Letošní účet přitom ještě zdaleka není uzavřený. Číslo ukazuje, jak drahé je současné řešení problému. 

Rozhodující proto není, zda budeme do zemědělství investovat více. Otázkou je, zda budeme peníze vynakládat na prevenci, nebo až do vzniklých škod.

Pokud propojíme investice zemědělců, efektivní veřejné podpory, motivaci k pojištění a veřejné garance pro katastrofická rizika, můžeme z dnešní krize vytvořit příležitost. Nejen zachovat zemědělskou produkci, ale vybudovat odvětví, které bude technologicky vyspělejší, odolnější a méně závislé na mimořádných dotacích.

To už není hašení škod. To je skutečné řízení rizik. A tímto směrem bychom se měli vydat.

Powered by Froala Editor