Jan Brázda
Partner a Sustainability Leader, PwC Česká republikaProč v Česku stále chybí velká datacentra a gigafactory?
Jednou z možností, jak dále snížit závislost na fosilních palivech z Ruska, zvýšit naši energetickou bezpečnost a ozelenit naše výrobky pro exportní účely je navýšit náš zhruba 18% podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie. To by bylo i lákadlem pro strategické investice ze zahraničí, které zelenou elektřinu vyžadují. Ostatně na vlastní kůži jsme to pocítili u nedávného rozhodnutí Microsoftu nestavět v Česku nové datacentrum, a je to i jeden z důvodů, proč u nás stále čekáme na novou gigafactory. Výroba elektřiny ze slunce a větru by přitom mohla v českých podmínkách pokrýt podstatnou část naší spotřeby energie a tyto problémy částečně vyřešit.
Jak to změnit? Na začátku musíme mít strategický cíl, který si každá členská země EU stanovuje v rámci Klimaticko-energetického plánu. Česká vláda ale chce náš plán schválit spolu s dalšími dokumenty, zejména se Státní energetickou koncepcí. Tyto strategické dokumenty dostaly v létě v českém mediálním prostoru negativní nálepku “český Green Deal” a debata se smrskla na zdražení pohonných hmot a vytápění domácností kvůli novému systému emisních povolenek ETS 2. Hlasování se nakonec stáhlo, bohužel na základě zavádějících a mylných informací kolik by benzín mohl stát. Vláda s jejím schválením dále otálí a našeho téměř půlročního zpoždění už si všímá i Evropská komise.
Podle debatovaného návrhu bychom měli do roku 2030 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie na 30 %. Ze současných cca 3GW instalovaných solárů se máme dle plánu dostat zhruba na 10GW a u větru ke 2GW. Nejen že je tento náš cíl v evropském srovnání poměrně neambiciózní, především je ale jeho dosažení prozatím stále na míle vzdáleno realitě. A ještě dál jeho splnění odsunulo nedávno navržené retroaktivní zatížení současných solárních zdrojů, které může naopak krátkodobě vést k dalšímu poklesu instalovaného výkonu.
Problematicky vnímám i to, že všechny evropské cíle jsou definovány jako podíl na spotřebě, resp. na výrobě, a ne jako absolutní výše instalovaného výkonu. Tato trojčlenka se bohužel už teď v obnovitelných zdrojích rozchází. Proč? Důvodem je stále rostoucí počet hodin se zápornou cenou elektřiny na denním (spotovém) trhu, což se děje hlavně kvůli importům ze zahraničí. Již nyní se jedná o stovky hodin ročně a číslo dále narůstá. Dopad do instalované kapacity je pak dán racionálním chováním výrobce – když je cena záporná, tak do sítě výrobce bez fixní provozní podpory nedodává a zdroj vypne (abstrahuji zde od existence starých fixních provozních podpor, které podporují i záporné ceny).
Pro dodání potřebné zelené elektřiny na roční bázi pak ale musíme postavit o dost víc instalovaného výkonu solárů, podle našich propočtů zhruba o 5-8GWp v závislosti na možnostech akumulace instalovaných baterií.. Ty mohou problém záporné ceny elektřiny řešit, ale jen omezeně, neboť pro zachycení hodnoty 4 hodin záporné ceny je potřeba zhruba 4x větší kapacita baterií, než je kapacita solárních elektráren. A to je v rozsahu GWp zatím nereálné technicky i finančně.
Co z toho plyne? Je možná dobře, že strategické energetické dokumenty zatím nebyly vládou schváleny, neboť cíle v nich by se měly přizpůsobit realitě a adekvátně navýšit. A to se nestane bez další vhodně nastavené provozní podpory solárních zdrojů. V neposlední řadě musíme nutně rozjet výstavbu větrných elektráren, neboť jejich výroba zatím korelací s negativními cenami netrpí. A navíc při neexistenci mezisezonní akumulace řeší i tolik potřebnou zelenou elektřinu v zimě.
Powered by Froala Editor
